Kdyz clovek cestuje ztraci bezne denni i rocni rytmy. Mozna to znate. Najednou nevite, co je za den, a az, kdyz vam muslimsky majitel zavre pred nosem, dojde vam, ze je asi patek. My jsme takto „vynechali“ Vanoce/Chanuku i bujare novorocni oslavy. Nic v nas svatecni naladu nevyvolalo. Na Sri Lance se snazili. V jednom obchodnim retezci nosily pokladni cervene santovske cepice. V televiznich novinach na hlasatele snezilo a reklamy upozornovaly na vanocni slevy.

Jenze venku je tricet ve stinu, v nazdobenych jeslickach vedle jezulatka spi prasive psisko a vsude kolem je spousta budhistu, hinduistu a muslimu, ktere to vanocni veseli moc nebere. Krestanu je malo a pripravy na Vanoce jsou poznat jen podle jiz jmenovanych jeslicek vsude na ulicich a radoby vanocnich stromku. Rozumej tim svazane palmove listy do tvaru jedlicky, nastrikane zelenym a stribrnym autolakem.

Nas Stedry den byl cestovni. Cely jsme jej stravili ve vlaku na trati z Batticaloa, odkud nas vyhnal dest, do starovekeho mesta Anuradhapura. Do cile jsme prijeli az k veceru a vsude bylo plno. Bozi hod je na Sri Lance statnim svatkem a do toho prisly jeste skolni prazdniny, proto  bylo mesto plne mistnich turistu. Nastesti jsme narazili na hoteliera krestana. Asi mu prislo hloupe na Stedry vecer vykopnout lidi, kteri nemaji, kde prespat. Mozna, kdybych byla tehotna, bylo by to jeste snadnejsi . Pan hotelier nam nechal pripravit madraci v jidelne na zemi vedle jeslicek. Sice nas druhy den ubytoval v pokoji, za ktery jsme dali dvojnasobnou cenu nez obvykle a jeste si pripocetl service tax, ale rano nam popral vesele Vanoce. Dal nam mistni vanocni cukrovi a my byli radi, ze jsme nemuseli nocovat na nadrazi.

Na Bozi hod jsme vyrazili prozkoumat staroveke mesto, ktere je prospikovane obrovskymi budhistickymi chramy. Take tam lze navstivit Sri Bodhi Tree, coz je fikus, ktery vyrostl z rizku stromu, pod kterym byl osvicen Buddha. Prochazka mestem chvilemi pripominala navstevu zoo. Mezi poutniky se promenadovali hulmani a makakove, nad hlavou nam letali lednackove, vlhy a volavky. Kravy, buvoli a psi byli vsudypritomni.

Mezi svatky jsme se presunuli do Kalpitiye. Pred nekolika tydny jsme na pozorovani velryb v Mirisse dostali kontakt na rybare, ktery by nas vyvezl na delfiny. Po prijezdu do mestecka a nasi odpovedi na tradicni „You from?“ se v ocich domorodcu neobjevil ocekavany prazdny vyraz. Misto toho na stole pristal papirek s cislem na Cechy, kteri se u Kalpitiye usadili. Tak se stalo, ze jsme u Denisy a Radima zustali az do 30. prosince. Vyvezli nas se svym mistnim znamym na delfiny a na snorchlovani na koralovy utes a predvedli nam wadeboarding a kitesurfing. Denisa s Radimem planuji postavit maly rezort zamereny hlavne ma kiteboardaky. Od kvetna by mel zacit fungovat, takze pokud byste chteli kontakt, ozvete se.

Predposledni den roku nas Deni s Radimem odvezli do Colomba. Doplnili jsme si satnik, vyzvedli si zbytek veci, ktere jsme si nechali u jednoho couchsurfera a vyrazili na letiste. Kolem druhe v noci jsme odleteli z Colomba do Thiruchirappalli (Trichy). Posledni den v roce 2011 jsme stravili dospavanim nocniho presunu a zkoumanim blizkeho okoli hotelu a mistni kuchyne. Vecer se ve meste vyskytlo trochu vic opilcu, nez je obvykle, a kdyby na nas nehulakali:“Happy New Year!“ tak snad ani nevime, ze je Silvestr. Na Novy rok nam take par lidi pralo, ale podezrivam je, ze potreseni rukou byla jen zaminka, aby si na nas mohli sahnout.

Jak vidite, svatky jsme stravili trochu jinak, nez vy doma. Ale ma to i sve vyhody. Rano nas nebolela hlava, neprezrali jsme se, nepohadali jsme se s pribuznymi a nedostali jsme zadne mekke darky.

Klara