Po nasycení se kulturou ve Wellingtonu jsme se nechali vysadit u Národního parku Tongariro. Původně jsme si chtěli projít Tongariro Crossing a Roud the Mountain Track. Sopka Tongariro se ale rozhodla, že po 150 letech buchne. Balvan vymrštěný z vulkánu zasáhl jednu z chat na treku a sever okruhu zasypal popel. Kolem hory Ruapehu prý dlouho nikdo nešel, padal sníh a DOC nám při telefonické konzultaci nedoporučil okruh projít.
Celý příspěvek
V Christchurch jsme nasedli do malého letadélka a odlepili se od runwaye. Jak jsme frčeli na sever pomalu se vyjasňovalo. Před Kaikourou už jsme pod sebou neměli ani obláček, takže jsme se mohli podívat pěkně z výšky na chatu na hoře Fyffe, kde jsme stravili noc. Pěkně jsme se rozloučili s Jižním ostrovem.
Celý příspěvek
Po trampování na Stewartově ostrově jsme pár dní odpočívali v Invercargillu. Což znamenalo praní a sušení výzbroje a výstroje, dívání se na filmy (Howl’s Moving Castle, The Help, Life During Wartime) a vaření. Dokonce jsme se pokusili i pravou novozélandskou jehnečí kýtu a myslíme, že se nám docela povedla (recept můžeme na požádání poslat).
Ráno v pátek 13. července jsme málem uvěřili pověře o nešťastném dni. Potřebovali jsme dostopovat do 30 km vzdáleného Bluffu a stihnout ranní trajekt na Stewart Island. Samozřejmě se nezadařilo. Na ostrov jsme naštěstí odjeli odpoledním trajektem a vydali se na severní okruh, který vede po pobřeží severní poloviny ostrova. Okruh měří 115 km, ale pouze 15 km vede po plážích.
Celý příspěvek
Po přistání v Christchurche nás čekala důkladná celní prohlídka. Mnohem důkladnější než ta australská. Novozélanďané se totiž bojí, aby jim turisti na ostrovy nezanesli různé potvory a choroby. Vydezinfikovali nám stan a Petěrkovi sandály (je pravda, že už tak trochu žily vlastním životem).
Celý příspěvek
Možná víte, že se nám trochu zkomplikovala naše cesta z Malajsie na Nový Zéland a museli jsme se proto zastavit na šest dní v Austrálii. Týden je na celý kontinent dost málo, ale i přesto jsme si návštěvu u Protinožců užili.
Poslední týden na Borneu jsme strávili ve městě Kuching a v jeho okolí. Město se může pochlubit několika budovami z koloniálního období, zaprášeným muzeem a hlavně nepřeberným množstvím soch koček (často nevalné umělecké kvality). Číči zdobí veřejná prostranství a skoro každý kruhový objezd. Jméno města totiž v malajstině znamená „kočka“.
Celý příspěvek
Po půl roce cestování jsme se rozhodli, že potřebujeme chvilku oddechu a trochu manuální práce. Přes web Helpx.net jsme si našli pár možností, kde bychom mohli za „stravu a byt“ pomáhat. Nakonec jsme skončili u kanadsko-německého páru v džungli nedaleko Kuala Penyu.
Zdravíme vás z podhůří nejvyšší hory v jihovýchodní Asii. Našimi hostiteli jsou Yong a Lili, kteří vlastní malý hotýlek ve vsi nedaleko Kundasangu. Užíváme si opravdového luxusu. Spolu s dalším párem couchsurferů (cyklisté, sedm let na cestě) obýváme malý domeček s výhledem na Mt. Kinabalu. V příkopech tu rostou orchideje a je velmi pravděpodobné, že některé z nich jsou lokální endemity. Večer se tu potulují obří brouci a pestrobarevné můry. Také tu je příjemné klima. Po třech horkých dnech v Kota Kinabalu, je zdejší chladný vzduch velmi osvěžující. Zítra ale nejspíš pojedeme zpět do rozpálené nížiny, směrem na jih. Naším dalším cílem bude Tenom, kde chceme navštívit „Agricultural Park“.
Neodpustíme si ještě jeden chvalozpěv na ostrov tvaru sladké brambory. Na našem poměrně snadném a příjemném cestování po Tchaj-wanu se velkou měrou podíleli příjemní lidé, které jsme potkávali. Místní aboriginci jsou příbuzní s Maori a dalšími polynézskymi národy. Velké části obyvatel ostrova koluje v žilách více či méně domorodé krve. To pravděpodobně přispívá k jejich příjemné povaze a humoru. Na stopu se nám nejednou stalo, že nás řidič zavezl přesně tam, kam jsme potřebovali, přestože si sám zajel. Navíc nám ještě nabalil nějakou svačinu.